Nová vláda – konec starých časů?

Tak máme konečně vládu. Trvalo to rekordně dlouho, ale výsledek je bezesporu zajímavý. Podle mnohých přímo přelomový.

Podle optimistů, kteří věří Babišovi, skončila éra rozkrádání a klientelistických vazeb tradičních zkorumpovaných stran. Podle pesimistů, skončila éra první České republiky a v ohrožení je samotné základní demokratické směřování země.

Ono to ale nakonec nebude tak horké. Éra rozkrádání a klientelismu neskončí jednak proto, že zapustila příliš hluboké kořeny, jednak proto, že právě Babiš je jedním z jejích nejvýraznějších plodů i hlavních aktérů (byť to díky mistrné PR perfektně maskuje). Éra demokratické České republiky neskončí jednak proto, že zatím ještě existuje nezávislá justice, jsme členy EU a NATO, jednat proto, že antisystémové a populistické strany dosud nezískaly dominantní postavení a tradiční demokratické strany se neznemožnily úplně. Nejblíže absolutnímu znemožnění má v této chvíli ČSSD, která kývla na roli užitečného idiota v této vládě, ani ostatní tradiční strany se ovšem velké důvěře společnosti netěší, a tak bude velmi záležet na výkonu této vlády vzhledem k budoucnosti celého politického systému.

Co nás tedy čeká? Pan prezident Zeman v jednom ze svých bonmotů přirovnal volby k prvnímu sexu: přípravy a dlouhé očekávání a pak zpravidla zklamání. Ani tentokrát tomu nebude jinak. Potřebovali bychom silnou a stabilní vládu, místo toho máme vládu menšinovou, která se málem několikrát rozpadla, ještě než vznikla a stojí na hlasech rozhádané ČSSD a zejména hlasech komunistů, jejichž představy o směřování České republiky se značně liší od ostatních politických stran i drtivé většiny občanů země. To není příliš pozitivní výhled z pohledu stability a trvanlivosti této vlády.

Potřebovali bychom vládu, která se nebojí investovat do dlouhodobých koncepčních projektů, zejména do inovací, vědy a výzkumu či školství, tedy oblastí, které jsou strategicky významné, ale nepřinášejí okamžité marketingově využitelné plody, ale zároveň dokáže i šetřit na horší časy. Místo toho máme vládu, která má již v programovém prohlášení pravý opak. Investic méně než v dobách recese, další nárůst úředníků a státních zaměstnanců, pokračování „uplácení“ voličů, schodek rozpočtu v době vrcholící konjuktury…

Zejména bychom ale potřebovali vládu, které bude většina občanů věřit a za kterou se nebudeme muset ve světě stydět. A takovou vládu nebudeme mít docela určitě. Již včerejší zasedání sněmovny plné osobních urážek, vulgarismů a porušování jednacího řádu naznačilo, že povznesení politické kultury lze v dalších letech očekávat jen stěží. Návrat komunistů k moci nám ve světě také příliš dobrou reputaci neudělá, stejně jako to, že premiérem je osoba obviněná z dotačního podvodu. To je i v mezinárodním srovnání skutečný politický bizár.  

No nevypadá to pravda příliš optimisticky, ale existovaly i horší varianty a je to určitě důležitý zlomový bod do budoucna. Nemá cenu plakat nad rozlitým mlékem, voliči rozdali karty a je na politicích, aby nyní hráli. Babiš získá příležitost ukázat, že dokáže fungovat v rámci standardních mechanismů politického systému a nejen chytře slibovat, ale sliby i plnit. ČSSD bude moci ukázat, proč je ve vládě (zatím mi to uniká). KSČM mohou prokázat, že bez ohledu na minulost a kontroverzní výroky dokáží být konstruktivní systémovou stranou. Opoziční středo-pravicové strany získají příležitost ujasnit si priority, překonat žabomyší války a stát se skutečně konstruktivní opozicí a důvěryhodnými zástupci pravicově smýšlejících voličů. Tak jak tak, staré poklidné časy definitivně skončily.